PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V případě Američanů THE FALL OF TROY nejde zahájit popis jejich hudby jinak, než tvrdým útokem na stylová označení jako emocore, mathrock, progres hardcore a podobně. Navíc se nedá šetřit slovy jako psychedelický a ztřeštěný, jinak to opravdu nejde, vždyť THE FALL OF TROY své posluchače také nešetří a servírují jim hudební náklad zatěžkaný tunami tvrdých a křečovitě řvavých šíleností, kontrastních přechodů i pískavých nervozit, ale také odlehčených jemných melodií a vybrnkávaček. Základem je nestandardně pojatá mathcorová rytmika, která, spíše než držet pravidelnost tempa, má za úkol rozbíjet jakýkoli náznak systematičnosti a vytvářet kudrnatý podklad, nad kterým pak rozdováděné kytaře nezbývá nic jiného než vystřelovat do povětšinou značně psychedelických smyček šplhajících do pískajících vysokých tónů i „vzrajících“ hardcorových linek. V těchto kulisách razantně třeštící kytary (místy zdvojené, absence druhé kytary je prostě třeba alespoň ve studiu trochu zmírnit) se pak střídá agresivní vokál s dominanci přebírajícím čistým zpěvem, který mi svojí zvláštní ladnou melodikou evokuje příměr s bluesrockem. Mimostylové výlety a nezařaditelnost materiálu podtrhují zvonivé kytarové tóny a progresivně laděná, po instrumentální stránce na vysoké úrovni podaná, sóla. Je to kolotoč ostrého soundu protkaného však i jemností čisté kytarové oduševnělosti, vokálu bez problému se vrhajícího do hlubin nasrané vychraptěnosti, vřeštivé šílenosti i jemně ladné melodičnosti.
Uff, připadá vám, že je toho moc? Jo, je toho vážně dost, ale je toho přesně tolik, kolik je potřeba aby byla hudba opravdu plná, aby obsahovala vše od pevného jádra až po rozdováděnou hravost. Veselost střídaná nervní ztřeštěností i emotivní naléhavostí však nevytváří žádný zmatek. Je toho sice hodně, ale naštěstí ne tolik, aby se to proměnilo na zmatené neuchopitelno. Možná budou mnozí „Doppelgänger“ vstřebávat trochu delší dobu, ale lidem s oblibou v nápaditosti přinášejí THE FALL OF TROY zajímavý studijní materiál. Přestože je tahle trojice z malého městečka Mukilteo ve státě Washington pro našince poměrně neznámým pojmem, nejedná se o žádné začátečníky, byť věkem stále mladí týpci už mají za sebou mnohaletou hudební minulost a již bezejmenný debut (nahraný v době kdy hochům nebylo ani sedmnáct let) byl počinem zajímavým, byť v moři veškeré ostatní hudby značně ztraceným. „Doppelgänger“ už se snad stane dílem, které skupinu trochu zviditelní, rozhodně si to totiž zaslouží. Vždyť ze strany vlastních interpretů je snaha vidět - alespoň ta snaha dotáhnout vše k co největší dokonalosti, o čemž svědčí i účast producenta Barrett Jonese (FOO FIGHTERS, MELVINS), který po produkční a zvukové stránce ošetřil album opravdu slušným pozlátkem, přesně takovým, které podobně laděné hudbě sluší, tedy ostrým a čitelně výrazným soundem s dominancí hravé kytary.
V případě THE FALL OF TROY se zdržím obvyklého srovnávání se stylově podobně zaměřenými kapelami, mám totiž pocit, že by to vůči těmto hudebním „bejkům“ nebylo fér. Oni si nezaslouží, aby v jejich hudbě někdo hledal náznaky paralel s někým dalším. THE FALL OF TROY si zaslouží jediné, být přijati jako hudební zjev, který si v dnešním moři často s několika notami bezradně se trápících „tvůrců“ dokáže pohrávat s tunami hudební neotřelosti a je schopen přirozeně vybalancovat i postupy, které by většině ostatních sebraly veškeré iluze o vlastních schopnostech.
Hudba plná ztřeštěné rozdováděnosti, nepostrádající však logickou strukturu. Emocore bušící na lidskou psychiku i mathrock dožadující se pozornosti. Proměnlivost a bohatost, řvavost v uhlazenosti, lehkost v komplikovanosti. To jsou THE FALL OF TROY.
9 / 10
Thomas Erak
- kytara, vokál
Tim Ward
- basová kytara, vokál
Andrew Forsman
- bicí
1. I Just Got This Symphony Goin'
2. Act One, Scene One
3. F.C.P.R.E.M.I.X.
4. "You Got A Death Wish, Johnny Truant?"
5. Mouths Like Sidewinder Missiles
6. The Hol[ ]y Tape...
7. Laces Out, Dan!
8. We Better Learn To Hotwire A Uterus
9. Whacko Jacko Steals The Elephant Man's Bones
10. Tom Waits
11. Macaulay McCulkin
In The Unlikely Event (2009)
Phantom On The Horizon (EP) (2008)
Manipulator (2007)
Doppelgänger (2005)
Ghostship Demos (EP) (2004)
The Fall of Troy (2003)
Datum vydání: Úterý, 16. srpna 2005
Vydavatel: Equal Vision Records
Stopáž: 44:38
Produkce: Barrett Jones
Skvělé! Míchání všemožných žánrů už naplno proniklo i do hardcoreové scény, lépe řečeno do toho, co s ní alespoň okrajově souvisí. THE FALL OF TROY sice uvařili pestrý guláš, avšak velmi konzistentní a pikantní chuti. Barva vokálu a stejně tak nálady některých skladeb mi občas připomenou tvorbu THE MARS VOLTA, ale THE FALL OF TROY si přeci jen nehrají na přílišné umění, ale naopak hlavním atributem jejich tvorby zůstávají silné a příjemné refrény střídající se s nájezdy tvrdých kytar, čili i přes aranžérskou pestrost kladou důraz na písničku a díky tomu mi jejich tvorba tak šmakuje!
Hned zpočátku chci konstatovat, že se mi novinka od tria THE FALL OF TROY líbí. Instrumentálně skvostné album, které si nebere jakékoliv hudební konvence na milost. Co mi výrazněji chybí je hlubší emotivní náboj. Většina citu, která na mne z reproduktorů útočí souvisí s afektem a hysterií – mladíci jsou zřejmě velmi neklidní. Tam kde mne jiné skupiny strhnou do svých nálad THE FALL OF TROY sice způsobí pokles čelisti nad některými ekvilibristickými výkony hudebníků, nicméně jakmile se snažím proniknout za ostré hroty kytarových hradeb, nedaří se – což se mi nestávalo ani u chaotiků z PSYOPUS. „Doppelgänger“ nicméně rozhodně za pozornost stojí a hlavně, rozhodně si pozornost zaslouží. Sledovat neposednou trylkující kytaru, stejně jako ostatní nástroje a jejich souhru mi občas připomnělo situaci, kdy sedíte v šapitó a pasete se na umění cirkusových artistů.
Nezbývá než souhlasit... pro mě jedna z nejlepších desek letoška... mix Hot Cross, At The Drive-In/Mars Volta, šílenýho vokálu SikTh, o němž bych občas přísahal, že zpěvákovi SiTkh vážně patří, a vůbec velká část spektra toho, co se mi líbí...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.